LÁZEŇSKÝ PARK A AREÁL LÁZNÍ MŠENÉ

(čerpáno z archivu a dostupných zdrojů Lázní Mšené, a.s., z archivu obce Mšené-lázně, zpráv ústním podáním, podkladů Státního okresního Archivu Lovosice, a užitím částí textu Purkyňovy nadace a dalších zdrojů, kterým všem velmi děkujeme!)

Je s centrem obce spojen kromě silnice také vycházkovou cestou lemovanou alejí. Stará alej, tvořená již přestárlými stromy s hrozícím nebezpečím úrazu padajícími větvemi, baly v roce 2019 na plné náklady lázeňské společnosti Lázně Mšené, a.s. (tedy bez jakýchkoliv podpor a dotací…) nahrazena výsadbou krásných nových stromů. V blízké stráni je lesní porost, ve kterém jsou rovněž letité jasany, olše, habry, duby, javory a břízy.

Hlavní lázeňská budova Pavillon Říp-Balneo má novorenesanční členitou fasádu s nápisem ve štítě „Založeno 1.p. 1797“. Boční přístavek s vchodem, halou a recepcí byl v roce 1907 ozdobený secesním nápisem „Voda, dar boží - Zázraky tvoří“. Budova byla nedávno celkově opravena a v koronavirově-krizovém roce 2020 bylo po desítkách let obnoveno zakrytí vchodu do Hlavní Lázeňské recepce.
Lázeňská budova „Villa Praděd“ u silnice má nově opravenou dvoubarevnou novorenesanční fasádu, nová okna a interiéry jsou také po kompletní opravě. Jde o velmi efektní úpravu staré budovy, která stála už koncem 19. století, a ve které se nacházela také restaurace. V přízemí se nachází vedení společnosti, ve druhém podlaží je 8 ubytovacích pokojů. V druhé části objektu se nachází lázeňský wellness provoz a obchod.

Asi nejmalebnější ubytovací Villa Slovanka z roku 1797, byla postavená pod skalním svahem vzniklým těžbou stavebního kamene - pískovce. Přes celou stranu do parku má řadu balkonů na dřevěných sloupech, s krajkovými ozdobami a prolamovaným zábradlím. Po poslední a velmi zdařilé rekonstrukci v roce 2017 nabízí dnes velmi pohodlné ubytování ve dvou navzájem nepropojených podlažích.
Významnou je zároveň secesní lázeňská ubytovací budova „***Villa Kyselka“. Jedná se o 4 poschoďový lázeňský objekt, s původní neporušenou zdobenou secesní fasádou z počátku 20. století (na návrhu pravděpodobně spolupracoval také Jan Letzel) s vysokým kamenným bosovaným soklem, a dřevěnými balkony. Byla plně rekonstruována v roce 2010 a dnes nabízí velmi pohodlné ubytování v úrovni ***.

Lázeňská ubytovací budova „Villa Vítkov“ u silnice mezi železničním přejezdem a skálou se zříceninou nedostavěného kostela je 3 podlažní budova s nově obnovenou secesní fasádou zdobenou rozptýlenými barevnými kachlíky. Po poslední rekonstrukci v letech 2009 - 2013, dnes nabízí v přízemí lázeňskou rehabilitaci a ve dvou poschodích ubytovací pokoje.
Lázeňská Dvorana z roku 1905 od architekta Jana Letzela je rovněž v posledních letech průběžně opravována. Tím se zvýraznila krása velmi efektní a výrazně secesní budovy s řadou pozoruhodných výzdobných prvků: přečnívající dřevěné trámy držící plochou střechu s malbami, svislé dřevěné sloupy s vyřezávanými hlavicemi, polygonální pavilony přisazené k rohům budovy, sloupový vestibul zakrytý skleněnou stříškou aj. Fasáda je zdobena barevnou proškrabovanou omítkou. Nejvýraznější je vestibul s freskou barevně pestrého rajského ptáka, s vyškrábaným nápisem: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze jest souditi, nežli věc dobrou zrobiti“ - s vyškrábaným jménem autora budovy: „architekt Jan Letzel fec. 1905“.
V interiéru je renovované dřevěné obložení, hudební balkon, stylová svítidla. Původní malby na stěnách od Viktora Olivy zanikly v roce 1967 a byly obnoveny novým vedením lázní během rekonstrukce v letech 2011-2012.
V parku v blízkosti Lázeňské Dvorany je Lázeňský hudební Altán, 8mi úhelná stavba s dřevěnou zdobenou konstrukcí a lepenkovou střechou.
Dřívější jímací objekt Karlova pramene za hlavní lázeňskou budovou Pavillon Říp-Balneo má podobu řeckého chrámku s předloženými pískovcovými sloupy. Objekt je z konce 19. století a v součanosti slouží jako lázeňská kaple, které požehnal v roce 2016 kardinál Dominik Duka.
Lázeňský park je rozdělen průjezdnou silnicí do Charvátců na 2 části. V okolí Dvorany jsou stromy rostoucí izolovaně nebo v malých skupinkách impozantního vzrůstu.
V okolí hlavní lázeňské budovy jsou rovněž původní stromy, zvláště zúžený obrovitý jasan (přes 200 let). Uprostřed je kruhový bazén s vodotryskem. Směrem k obci park pokračuje a zahrnuje rybníček s mostem a ostrůvkem.
Torzo kostela z počátku 19. století se nachází na temeni návrší v těsné blízkosti zářezu železniční tratě. Do dnešní doby zůstaly jen části obvodových zdí z pískovcových bloků kombinovaných řídce cihlami, vysoké až 8 m. Zdi na západní straně jsou zjevně vykloněné k severu, proti zřícení však byly zabezpečeny.
Ve svahu pod kostelem směrem k budovám Slovanka a Praděd je soustava zděných prolamovaných zídek, doplněných o novější vyzděnou oválnou mušli. U vily Slovanka na ně navazují nehluboké sklepy, vše ve stáří přes 150 let. Zalesněný svah při východním okraji lázeňského areálu je proražen zářezem železniční tratě. Přes zářez byl na začátku 20. století vybudován mostek z pískovcových bloků, se třemi oblouky, vysokými cca 10 m. Krásné technické dílo je dnes nevyužívané, zanedbané. Přes mostek vedla dříve lázeňská vycházková cesta, po níž zbyly v lesním porostu jen slabě zřetelné pozůstatky.
Na východním okraji za železničním přejezdem vede strmá lesní cesta k objektu tzv. „Broukárny“, skryté za lesem. Velká členitá budova s dosti zachovalou dvoubarevnou plasticky zdobenou fasádou z 20. let sloužila k chovu bource morušového, z jehož zámotků se zde spřádalo pravé hedvábí. Chov byl založen Jaroslavem Mansfeldem, účetním mšenského cukrovaru v roce 1923. V okolí bylo vysázeno několik tisíc morušových stromů. V 50. letech byl objekt zestátněn, výroba zrušena, plantáž moruší až na malé zbytky vykácena a rozorána. Dnes je to obytný dům.
Železniční trať se dotýká lázeňského areálu, je jednokolejná, otevřená v roce 1907 (kdy byla v lázeňském areálu slavnostní hostina k zahájení provozu). V blízkosti Mšeného se vine krásnou údolní scenérií se zalesněnými svahy, loučkami a malými políčky. Provoz na trati Jenšovice-Libochovice byl až do 50. let dosti živý, v letech 1983-88 byl naopak zcela zastaven. Po rekonstrukci tratě železničním vojskem byl obnoven, avšak nádraží ve Mšeném bylo v posledních letech změněno na pouhou zastávku výhradně motorových vozů, které jsou v provozu až na výjimky, pouze o letních prázdninách.

V zalesněném údolí podél železniční tratě bylo v minulosti několik drobnějších kamenolomů. Dnes jsou opuštěné a zarostlé vegetací. V provozu zůstaly jen vybrané lomy, jeden jižně od Mšeného, ke kterému vede cesta od silnice ke Slanému. Občas se zde láme pískovec vhodný pro náročnější opracování a pro opravy památkových objektů. Zdejší kámen byl použit i na tympanon hlavního vchodu do chrámu sv. Víta v Praze, který zpracovával sochař národní umělec Karel Dvořák.
U silnice do Charvátců stojí pískovcová výklenková kaplička bez výzdoby. Nese datum 1876, které se však zřejmě váže k renovaci staršího objektu, asi z konce 18. století.
Severně od lázeňského areálu při cestě na koupaliště je zachycený silnější pramen podzemní vody, dříve jmenovaný jako pramen lásky, užívaný obyvateli pro kvalitní pitnou vodu. Voda zřejmě vyvěrá z bazálních partií křídových cenomanských pískovců, v dnešní době je bohužel pro zemědělskou činnost v okolí k užívání nevhodný.

Cesta podél pravého údolního svahu vede k bývalému koupališti. Koupaliště z roku 1933 bylo oplocené, s udržovanými kabinami a pěknou dřevěnou budovou s hrázděnou konstrukcí. Betonový bazén se skluzavkou i malý bazén pro děti s vodotryskem byl velmi oblíben. Areál byl bohužel v posledních letech stržen a přestavěn na volné vodní plochy.
Poblíž bývalého koupaliště je čistička odpadních vod, která slouží lázním i okolním obcím.