Domů - O nás - Historie lázní

Historie lázní

Lázně byly založeny již v roce 1796. Slatinné Lázně Mšené úspěšně léčí již 220 let zejména nemoci pohybového aparátu, v novodobé historii se zde lečí záněty nervů a pooperační stavy. Zkušený lékařský a lázeňský personál se věnuje všem pacientům i hostům vstřícně a s pochopením pro individuální problémy.

Architektonickým skvostem a chráněnou kulturní památkou je secesní Pavillon Dvorana (1905), práce českého architekta Jana Letzela, proslulého více ve světě než doma. Jeho nejznámějším dílem je Průmyslový palác v Hirošimě.

Kaple Salve se v sobotu 7.5.2016 při oslavách 220. lázeňské sezony stala díky požehnání Jeho Eminence Dominikovi kardinálu Dukovi a faráři Jiřímu Čeplovi dalším krásný klidným místem v našich lázních. V této malé kapli, která slouží nejen návštěvníkům lázní jako krásná oáza klidu a pohody se od soboty 14.5.2016 budou od 18.00 hodin konat pravidelné bohoslužby.

Stručný historický přehled o Lázních Mšené

Prameny podzemních vod v blízkosti Mšeného jsou známy odedávna. V polovině 18. století byla voda vyvěrající v blízkosti myslivny u panské bažantnice užívána myslivci a dovážel ji i budyňský lékař MUDr. Bayer k léčení svých pacientů.

V roce 1790 přijel na inspekci ředitel panských majetků rodu Kinských na Zlonicích František Pavikovský, který trpěl žaludečními nevolnostmi. Když se napil mšenské vody, tak se mu ulevilo a tím byl dán podnět k založení zdejších lázní. Proslavený lékař a mineralog MUDr. František Ambrož Reuss následně také potvrdil znamenitý obsah minerálních látek v mšenské vodě.

Kníže Oldřich Kinský neměl sám odvahu k budování lázní, ale souhlasil s jejich výstavbou s tím, že na to Františku Pavikovskému půjčí peníze, a ten je vybuduje na svůj náklad, což se také v r. 1796 stalo skutkem. V roce 1803 byl předán arcivévodovi rakouskému Karlu Ludvíkovi dopis, ve kterém je požádán, aby se lázně po něm jmenovaly. Přestože tento veřejný pomník zamítl, tak se stejně pramen jímání nazýval Karlův. Další úplně jiný pramen byl objeven náhodně a byl nazván Rosina studna, po manželce knížete Rose Kinské rozené Harrachové. Když se pozemkový majetek ve Mšeném dostal do vlastnictví rodiny Tomanovy, zahájil na začátku 20. století František Toman rozsáhlou rekonstrukci lázeňského areálu i provozu lázní.

V roce 1931 byly lázně prodány za 3 miliony Kč Svazu zemědělských pojišťoven a v rámci socializace byly lázně po II. světové válce zestátněny.

Do nové doby vstoupily "lázně mšenské" jako samostatná akciová společnost. Léčí se zde hlavně nemoci pohybového aparátu (klouby, páteř) a to vodoléčbou a doplňkovou léčbou (parafínové zábaly, plynové injekce, masáže, rašelina apod.). Provoz lázní je celoroční (vyjma krátké zimní přestávky) a lázně mají kapacitu 220 lůžek.

Historie místní části Mšené-Lázně

O původu obce Mšené se neví nic určitého. Název obce se odvozuje od místa s hojným výskytem mechů (Mšený-mchovitý-omšelý). V minulosti se užívaly názvy Mšený i Mšeno.

Nejstarší majitel zboží Mšeného uvádí se v roce 1262 Púta, zvaný Petřík z Rýzmberka, seděním na Mšeném a v Podole. Užíval erbu se lví tlapou a jeho původní přívlastek "z Rýzmberka " později mizí, protože on i jeho potomci psali se "ze Mšenýho". Synové jeho byli Dětřich, Mikuláš, Jan a Hynek. Od nich pocházejí vladykové z Šebína, z Křesína, z Kamenice u Velvar a z Vetlé. Nástupcem Pútovým byl nejspíše Mikuláš ze Mšena. Syn jeho byl Kunrát z Pohořic, od něhož koupil Vít, probošt kanovníků sv. Augustýna v Roudnici v r. 1341 některá zboží v Pohořicích, Charvátcích, Račiněvsi, Podole a Martiněvsi za 783 kop grošů a za šaty jeho manželce.

V roce 1362 je uváděn Smil ze Mšena, po němž pak obec drželi páni ze Rvenic či ze Slavětína a sice Aleš, který měl styky s pány z Házmburku. Po něm to byl Jindřich ze Slavětína. Roku 1406 seděl na Mšeném Jindřich ze Žeberka, roku 1426 sťat vojskem husitským Jan ze Mšeného nejspíše syn Jindřicha. Po Jindřichovi v r. 1430 držel panství Mikuláš Zajíc z Házmburka s manželkou Eliškou z Koldic. Tato prodala panství společně s Janem Zajícem z Kamýka v r. 1451 Zbyňku Zajíci na Budyni.

Hned v roce 1453 - 1489 vládl na Mšeném Púta z Illburka, pak jeho syn Vilém a jeho syn opět Vilém z Illburka. Od roku 1538 vládl zde Jan z Házmburka, který dal Mšené upsati r. 1550 manželce Markytě věnem. Roku 1553 dědil ho syn Jiřík Zajíc na Mšeným, který je pochován v Budyni s chotí Braxidou, r. 1580 nastoupil jeho syn Václav a po jeho smrti bratr Vilém Zajíc r. 1591 s manželkou Eliškou.

Eliška prodala pro dluhy Mšené strýci Janu Zbyňkovi Zajíci na Budyni za 13.250 kop grošů. Jan Zbyněk Zajíc prodal Mšené roku 1607 Janu Boryňovi ze Lhoty na Mikovicích a Ředhošti, pak dědil syn Jan David Boryně s manželkou Veronikou Griesbekovou. Vdova provdala se r. 1629 za Jetřicha Malovce z Malovic a přinesla mu Mšené věnem.Roku 1672 připomíná se ještě Lev Malovec.

Od roku 1674 do roku 1745 vystřídalo se několik majitelů: Jakerdovský ze Sudic, baron Sauer, před rokem 1720 hrabě Marzinic, pak Kašpar Groy z Geyselberku a Fildensteinu, Matěj Ondřej Hartman z Klarsteina na Budenicích, Kryštof z Lichtensteina, František Mikuláš z Klebelsberka a konečně Matyáš Václav hrabě Defours.

Vdova hraběnka Polyxena Defours prodala pak Mšené v roce 1745 knížeti Oldřichu Kinskému. Týž Oldřich nabízí panství knížeti Karlu z Dietrichsteina r. 1750 ku koupi, ten však nechce ani zdarma spustlou osadu převzíti. Kinští potom v r. 1796 založili na panství mšenském lázně.

Poněvadž dvůr nic nevynášel prodali Kinští Mšené v roce 1866 německo-židovské společnosti (baron Mautner a bankéř Emanuel Brandeis) od níž jej koupil r. 1873 pověstný spolek Chabrus. V roce 1878 byl dvůr prodán pražskému staviteli Alfrédu Kirpalovi, který přestavěl starou tvrz v pěkný zámeček. Tvrz stávala od pradávna, byla ale za Jana Zbyňka Zajíce koncem 16. století přestavěna.